Jooooo,nevím,co psát.... chci psát,ale nevím co... já vím,není to normální. Taková divná nálada,už zase! Za to může to počasí.... chvíli svítí sluníčko a pak zase prší,najednou se zatáhne obloha a pak mám tyhle stavy! Ke všemu ten telefon...
16 let
TATI,CHCI PIERSING DO BRADY!
NA TO ZAPOMEŇ!!!
A PROČ?JÁ HO PROSTĚ CHCI!
AŽ BUDEŠ PLNOLETÁ,DĚLEJ SI CHCEŠ!!!
18 LET
TATI,NECHÁM SI PÍCHNOUT TEDA TEN PIERSING!
KLIDNĚ!
přemýšlení VŽDYŤ HO VLASTNĚ NECHCI! CHTĚLA JSEM HO JENOM PROTO,ŽE TO BYLO ZAKÁZANÝ A NEMOHLA JSEM TO MÍT,I KDYŽ JSEM TO TAK CHTĚLA MÍT!!
A tak to bude i teď... a možná bude i lepší,že nedostanu to,co chci!Nebo co bych asi chtěla... já nevím,jestli to chci doopravdy a nebo je to jenom ten chtíč to mít!Protože to chci... A proto mám strach,že pokud se budu snažit a zvládnu to,pak nad tím mávnu rukou a řeknu si,že to nemá cenu! A nebo budu bojovat,nevyhraju a jednou se tomu budu smát,že jsem to chtěla... a nebo jak jednou napsal jeden labilní chlapec z Budějovic TŘEBA ČAS BUDE S NÁMI! Ano,pravda... tenkrát mi to přišlo vtipný,ale dneska v tom vidím ten kus pravdy,který v tom je. Protože zakázané ovoce chutná nejlépe! A v tom filmu OSUD TOMU CHTĚL! Ten chlap měl sakra pravdu,jak řekl (jména vymyšlená) JANU MILUJU,ALE DO PETRY JSEM SE ZAMILOVAL! Je to pravda... přemýšlela jsem nad tím celou cestu k babičce a kus pravdy z toho prostě je. Já vím,zdá se to nesmyslný a každý k tomu může mít názor,jaký jen chce,ale podle mě je to pravda... A tak strašně chci jít dál,až nedám pozor,kam šlapu a zakopávám! Zakopnu a skoro se nezvednu.Nakonec vstanu,ale trvá to. A mě už tyhle hry prostě nebaví. Chci mít rovnou cestu,bez žádnej šutrů a bez žádnej výmolů! Chci jít,chci žít! A takhle to jde?Z bláta do louže,opravdu. OSUD TOMU CHTĚL... chtěl a nebo jsem tomu a on trochu pomohli? Možná tím,že jsem se neměla vracet od babičky,možná tím,že neměl chodit... Možná tím,že za mnou neměl chodit, možná tím,že jsem neměla jít k tomu baru! Možná tím,že byl upřímný, možná tím,že za jeho upřímnost jsem měla odejít! Možná tím,že jsem jeho sladkým slovům věřila a věřím jim i teď, možná tím, že ty slova myslel vážně... Možná tím,že miluje někoho jinýho, možná tím, že si přeju, abych to byla já! Já už nevím,jak jinak to vysvětlit! Já bych přece ráda bojovala,ale takovej boj chce hodně sil a hodně snahy.. a ta musí být jak z jedné strany,tak z té druhé... Jeho strana je nepřístupná... s určitým slova smyslu není,ale v tom nejdůležitějším je. A já ze sebe nechci dělat nějakou náplast,kterou mu budu lepit ránu,kterou mu způsobila ona tím,že odjela pryč! Nechci tohle prostě... Pořád si říkám,jak by bylo skvělý mít někoho nezávazně!Ale copak bych to dokázala?Já?Nedokázala.. ve všem hned něco vidím!Moje chyba... Už nevím co s tím... pomoct si můžu jedině sama.... možná se cítím teď trochu divně,protože si to prostě vyčítám... všechno!Včerejší rozhovor,co jsem řekla,mrzí mě,co řekl on... co jsme si řekli navzájem... Ale sakra!Neměl mi volat!Kdyby nezavolal,věděla bych,že mu na mě nezáleží,že mu nezáleží na mým názoru!Takhle mi zase dal najevo,že mu na tom záleží!A proč... přece se mu vrátí a zase bude s ní a já zůstanu sama a budu vzpomínat.... jednou si někoho najdu... možná ho za pár let potkám a možná už tam nebude to napětí a ta přitažlivost,která tam byla doposud! Sakra,čím si mě to dostal?Slovama?Gestama?Tím,že ve mě vidíš někoho??? Tím,že jsem byla pro Tebe ta nejkrásnější... tím,že jsem pro Tebe nebyla obyčejná! Tím,že jsem pro Tebe nebyla divná! Tím,že jsem se Ti líbila taková,jaká jsem! Čím? Mám Tě asi ráda.....